Registrace do OCRegistrace do OC PřihlášeníPřihlášení

TEST : Octavia G-TEC na cestě do Norska a zpět

Kolegové z Usporne.info , se kterými soutěžíme ve Škoda Economy Run, podrobili Octavii G-Tec velkému testu na cestě na sever Evropy.

Dost lidí má obavy z pořízení auta na CNG z toho důvodu, že ne v každé zemi je tak hustá síť plnicích stanic jako u nás. Mají obavu z toho, že když pojedou někam na dovolenou, budou muset jet za draho na benzín. Proto raději zvolí diesel, protože naftu natankují všude. Jednou ze zemí, kde je minimální pokrytí CNG stanic, je Norsko. A právě tam jsme se v létě vypravili na setkání majitelů vozů Škoda – Škoda Tour 2015, které se konalo ve městě Trondheim, a cestou jsme vytvořili český rekord v dojezdu na CNG i v celkovém dojezdu bez tankování. Na cestě zpět jsme pak zjišťovali, jaké to je, když jedete s autem na CNG na dovolenou do země, kde není moc velká síť CNG plnicích stanic.

Z Prahy do norského města Alvdal jsme jeli bez tankování

Město Alvdal, cca 200 km před Trondheimem se stalo neplánovaným místem cíle rekordní cesty, kam jsme dojeli z Prahy bez tankování, celkem 1 700 km. Pokud bychom ale jeli s maximálním využitím CNG, po natankování u poslední plnicí stanice ve městě Skedsmokorset kousek za Oslem a běžném stylu jízdy by nám došel zemní plyn pravděpodobně také okolo města Alvdal, nebo kousek za ním, protože Alvdal je od města Skedsmokorset 290 km daleko a cesta vede do kopce. Město Alvdal je tedy možné považovat za ideální začátek testu.

V Trondheimu jezdí většina autobusů na CNG

V Alvdalu máme prázdnou nádrž na benzín i zemní plyn. Tankujeme tedy plnou nádrž benzínu, a vyjíždíme na sever směr Trondheim. Dosud jsme jeli úsporným stylem jízdy, ale teď jedeme na horní hranici rychlostních limitů, které jsou ovšem v Norsku velmi přísné. Za Alvdalem už je profil trasy klesající, jelikož Trondheim je přístavní město. Překvapením pro nás je, že v třetím největším městě Norska, které lze nazvat zemí elektromobilů, jezdí většina autobusů na CNG. Proč nemají autobusy na elektřinu, když jinak tu potkáte elektromobil doslova na každém rohu? Asi k tomu mají nějaký důvod. Po prohlídce historického centra Trondheimu vyrážíme po západním pobřeží Norska, tedy okolo fjordů, na jih. Nocujeme v obci Flemma.

Trolí stezka, Trolí stěna a plavba přes fjord

Prvním z našich vytyčených bodů je legendární Trolí stezka (Trollstigen). Volíme cestu, která sice není nejrychlejší ani nejkratší, ale vede po pobřeží okolo fjordů, takže je nejhezčí. Cestou tedy často zastavujeme, když spatříme hezký výhled. Nakonec dorážíme do cíle – na Trolí stezku. Tu si opravdu užíváme jak během jízdy, tak i kocháním se z horní vyhlídky. Pak sjíždíme Trolí stezkou zpět dolů vydáváme se pod Trolí stěnu, která také stojí za zhlédnutí. Po druhém vyjetí Trolí stezky nahoru už pokračujeme dále směrem k městu Eidsdal, kde nocujeme a před kterým nás čeká již druhá plavba malým trajektem přes fjord.

Fjord Geirenger, hora Dalsnibba a ledovec Jostedalsbreen

Další den pokračujeme dále na jih stále po silnici 63 okolo fjordu Geiranger, který je mnohými považován za nejkrásnější norský fjord. Neviděli jsme všechny, tak nemůžeme posoudit, jestli je skutečně nejkrásnější, ale za zhlédnutí rozhodně stojí – z vyhlídky nad ním vypadá opravdu nádherně. Poté sjíždíme na jeho úroveň vyhlídkovou cestou plnou serpentin, nazývanou Orlí stezka a serpentinami opět stoupáme k hoře Dalsnibba, odkud je nejvyšší výhled na fjord (1476 m.n.m.), kterým je právě Geiranger, zase z druhé strany. U jezera Djupvatnet (1030 m.n.m.), okolo kterého projíždíme cestou z Dalsnibby, si ještě kupujeme magnetku od češky, která prodává v místním obchodu se suvenýry. Odtud již vyrážíme k poslednímu cíli dnešného dne, ledovci Jostedalsbreen, největším pevninským ledovcem v Evropě. Má několik splazů, které je možné navštívit. My zastavujeme pod splazem Brickdalsbreen, k němuž jdeme necelou hodinu do kopce proti proudu ledovcové řeky plné vodopádů. Unaveni po procházce jedeme ještě více než hodinu k městu Førde, u kterého trávíme další noc.

Tankování benzínu ve Førde a Bergen, město deště

Dosud jsme nenarazili na plnicí stanici CNG a nádrž na benzín je prázdná. Než tedy odjedeme z města Førde, ještě tankujeme plnou nádrž a doufáme, že naposledy. Dnes máme v plánu dojet do cca 200 km vzdáleného Bergenu, což je sice na naše poměry vzdálenost na 2-3 hodiny cesty, ale když jedete okolo krásných fjordů, kde „musíte“ pořád zastavovat, a na trase je občas nějaký trajekt resp. převoz, je to téměř na celý den. A tak jsme rádi, že si alespoň večer můžeme prohlédnout Bergen, jedno z nejdeštivějších měst na světě. Jelikož je to historické přístavní město, rozhodně je na co koukat. Zajímavé je, že i zde jezdí autobusy na CNG, přestože tu veřejná plnička na CNG pro osobní auta také není a všude potkáváte elektromobily.

Stlačený zemní plyn (CNG) tankujeme až ve městě Stord

Druhý den vyrážíme dále na jih s nadějí, že konečně natankujeme CNG. Doufáme, že navigace v Octavii ani web www.cngeurope.com nelže, ale věříme tomu, až když opravdu přijíždíme k plnicí stanici, vedle níž je i rychlodobíječka pro elektromobily provozovaná stejnou firmou. Zpočátku se ale zdá, že máme smůlu a CNG stanice je mimo provoz, ale poté ze zoufalství zkoušíme druhé plnicí místo z druhé strany stojanu a to již funguje. Konečně tedy zjišťujeme, kolik zemního plynu jsme spotřebovali během rekordní jízdy, a pokračujeme s plnou nádrží CNG. Okolo přístavu Stavanger je ještě plnička na CNG, ale jelikož máme plnou nádrž, tak to nepovažujeme za nutné a se zastávkou na nocleh ve městě Egersund pokračujeme do přístavu Kristiansand. Od Stavangeru na jih už není pobřeží Norska tak zajímavé jako severněji, ale i tak si cestu užíváme, ovšem již nezastavujeme tak často. Jednak už není tolik zajímavých míst a také musíme v Kristiansandu stihnout trajekt do Dánska.

V Dánsku také málo plnicích stanic, Německo projíždíme na plný plyn

Po připlutí do dásnkého Hirtshals zjišťujeme, že nevyužití plnicí stanice u Stavangeru byla chyba. V Dánsku také není mnoho plnicích stanic a nakonec musíme jet 92 km na benzín až do města Skive, kde tankujeme pro nás nezvykle drahý zemní plyn. Přes Německo už cesta pokračuje bez problémů, na dálnicích s neomezenou rychlostí jedeme na plný plyn, tedy pokud je před námi volno, tachometr se pohybuje mezi 180-200 km/h. Není ani problém zajistit plnou nádrž plynu, když dochází. Plnicí stanice jsou většinou u dálnice, takže není potřeba nikam daleko sjíždět. Kromě rychlosti je zátěžovým testem i téměř 200 km dlouhé popojíždění v koloně mezi Frankfurtem a Norimberkem. I přes tyto extrémní podmínky je nejvyšší spotřeba na úseku mezi dvěma tankováními 5,7 kg/100 km podle tankování, což je krásná hodnota. Když nám po posledním tankování u města Hanau (kousek za Frankfurtem) znovu dochází plyn v okolí města Amberg a zjišťujeme, že kvůli natankování bychom museli sjet z dálnice, rozhodujeme se, že natankujeme až v CNG centru v Nýřanech, a jedeme tedy dalších 77 km na benzín.

Vyplatí se auto na CNG, i na takové cestě?

Z norského Alvdalu přes Trondheim a poté po západním pobřeží Skandinávie, dále přes Dánsko a Německo až do Prahy jsme ujeli celkem 3 396 km. Z toho 1 901 km bylo na CNG a zbylých 1 495 na benzín. Celkem jsme za palivo zaplatili 6 193 Kč a náklady na kilometr tak dělaly 1,82 Kč. Dle UAMK je průměrná cena nafty v Norsku 12,96 NOK a podle kurzu v době naší cesty to vychází na cca 39 Kč. Museli byste tedy jet se spotřebou pod 4,65 l/100 km nafty, abyste jeli levněji, což při tomto stylu jízdy, tedy na horní hranici limitů a v Německu s využitím neomezené rychlosti není možné. Pořízení auta na CNG se tedy nemusíte bát, ani když občas vyrazíte do země, kde není takové pokrytí plnicími stanicemi jako u nás.

Autor : Marek Tomíšek - usporne.info