Registrace do OCRegistrace do OC PřihlášeníPřihlášení

TEST: ŠKODA Octavia 3 Scout - 2.díl

Od našeho testu Nového Scouta už je to nějaký týden, ale konečně se nám podařilo dát vše dohromady a tak vám přinášíme naše dojmy a lehké porovnání s druhou generací.

Nového Scouta jsme měli k dispozici celý týden, vzali jsme ho na dálnici, okresky a do sněhu, abychom si vyzkoušeli pokud možno vše a porovnali s druhou generací, která je naším hlavním clubovým vozem. Posadili jsme za jeho volant 3 řidiče, kteří měli jako předchozí vozy Octavie 1., 2. i 3. generace, abychom získali komplexnější pohled a více názorů, které vám nyní přinášíme. Celkově jsme najeli více než 1600 km na trasách, které pravidelně absolvujeme v našich vozech. Scout se tedy během cest podíval do Břeclavi, do Liberce a třeba i do Veselí nad Lužnicí.
testovaci jezdci octaviaclubu

Infotainment
Testovaný vůz byl vybaven systémem Columbus s obřím displejem. Jelikož další dvě trojkové Octavie, které s testovaným vozem máme možnost porovnat, mají ten samý systém, nebudeme v tomto ohledu moci psát nic moc velkého. Zaměřili jsme se tedy na pár věcí, které nám na celém infotainment systému vadí, a které se nám naopak líbí.
Funkce navigace má klasické vlastnosti, navíc umožňuje výběr ze tří tras. Někdy nad jejich výběrem maličko kroutíme hlavou, ale známe to od všech navigací, zabudovaných i přenosných. Mapy však byly aktuální a detailní, takže jsme při naších cestách neměli nejmenší problém se dostat i do vesniček, kde jsme pochybovali o uložených datech s čísly popisnými. Jediné, co nám vadí je styl písma u ulic v mapě především při denním režimu. Font Škoda Pro není úplně ideální, někdy název ulice prostě hůře přečteme.

Funkce rádia a volby zdroje audia asi není potřeba popisovat, přehrávat hudbu můžete přes jack, bluetooth, 2 SD karty, CD/DVD, nahrát ji do interní paměti tzv. "jukeboxu" nebo připojit iPod/iPhone (kompatibilní) nebo jiný přenosný přehrávač přes USB. Hodně nás těší posun u Bluetooth audia, kde lze ovládat přehrávání a výběr tlačítky na volantu nebo dotykem na obrazovce. U "dvojky" s rádiem Swing nebo Bolero bylo nutné přepínat hudbu na telefonu. Stejně tak i u staršího Columba.
Zvukově nejsme nároční, respektive od Octavie 1 je ten posun takový, že už nehledáme MDF podložky pod přední reproduktory a nehledali jsme je ani pro druhou generaci.

Systém umožnuje nastavit různé vychytávky komfortního systému, které dříve nešly vůbec nebo jen přes diagnostiku. Namátkou například sklápění zrcátek při parkování nebo pípnutí při uzamknutí vozu. Samozřejmě vše závisí i na tom, jaké výbavové prvky vůz má. Pro hračičky ideální záležitost.

Funkce telefonování je pro nás základem, jelikož při velkých měsíčních nájezdech si nedokážeme představit využívání nějakých kabelových HF sad. Oproti druhé generaci nám však vyloženě vadí absence možnosti listování seznamem na maxidotu. Hledat v telefonním seznamu lze jen přes dotykový displej, což je za jízdy, v kombinaci s elektronickým posilovačem řízení, docela nepříjemné z hlediska bezpečnosti. Na maxidotu vidíte jen stav nebo jeden dlouhý seznam přijatých, nepřijatých a volaných čísel. I proto se nám líbí možnost 6 oblíbených čísel na hlavní obrazovce funkce telefonu. Díky absenci seznamu na maxidotu je to ale nutnost. Alespoň pro nás. Pokud tam někde přístup k seznamu je, pak jsme ho nenalezli, i když jsme mačkali snad vše možné.

Parkovací kamera je prvkem, na který se až moc rychle zvyká, což může být někdy na škodu. Rozhodně ji však doporučujeme, pokud máte tu finanční možnost. Při špatném počasí je však potřeba počítat s tím, že ji budete muset před parkováním v extrémních případech otřít. Kombinace vody, prachu a bahna rotujícího za zadní částí udělá své. Oproti druhé generaci se nám líbí, že přední parkovací senzory hlásí překážku, kdykoli si k ní přiblížíte. U Scouta druhé generace se tak děje jen při zapnutí asistenta tlačítkem, nebo pokud jste nejdříve zařadili zpátečku a poté manévrujete i dopředu.

Asistenční systémy
Adaptivní tempomat někomu vyhovuje někomu ne. Umožní nastavit vzdálenost, kterou má udržovat od vozidla před vámi a regulovat tak vaši rychlost. Pokud je cesta před vámi volná, tak se vrací na uloženou rychlost. V případě českých dálnic, kdy vám dokáže každou chvíli někdo poslat auto před "čumák" to může být k vzteku. Musíte se tedy naučit s tempomatem spolupracovat a pomáhat mu předvídat, jinak vám v podobné situaci dupne na brzdu opravdu silně, i když vy byste jen pustili plynový pedál a zvolnili. Když však postupně dojíždíte auto před vámi, je jeho funkce fajn, jelikož když už vůz před vámi není, sám plynule zrychlí.
V kombinaci s Lane Assist by se mohlo zdát, že tedy nastavíte v Praze rychlost, zapnete systémy, a v Brně jen zastavíte u oblíbené kavárny "u Ol@fa" a celou dobu si můžete podřimovat nebo dělat to, co za volantem nemáte, ale není tomu tak. Lane Assist po chvíli zjistí, že se volantu nedržíte a upozorní vás na maxidotu a po chvíli se vypne. Pak musíte řízení převzít, nebo skončíte bůhví kde. Stejně tak nelze na sto procent věřit, že všechny silnice mají pruhy, nebo že nejsou zakryté sněhem apod. Na maxidotu to poznáte velice jednoduše. Jakmile pruh na stranách autíčka změní barvu z bílé na oranžovou, systém jej rozpoznal a funguje. Jakmile se čára zbarví zpět na bílou, systém ji nedetekuje a musíte řídit vy. Ikona systému pod maxidotem je naopak oranžová, pokud je systém neaktivní, a zezelená při aktivaci. Omluvte kvalitu fotek :))
octavia 3 lane assist octavia 3 lane assist octavia 3 lane assist

Na okresních silnicích, kde občas potřebujete letmou zatáčku vzít přes čáru nebo jedete při jejím kraji, se může tato funkce jevit jako zbytečná až otravná, ale subjektivně nám jeho zasahování v těchto situacích nepřišlo nijak výrazné a problematické. Prostě jsme jej přetlačili nebo rovnou vypnuli.

Systém rozpoznávání dopravních značek dělá přesně to, co obsahuje jeho název. Na displej navigace a na maxidot vám ukazuje značky omezení rychlosti a zákazové značky pro předjíždění. Nic víc nic míň.
Nutno podotknout, že asistenční systémy si vybraly daň na výhledu z čelního okna. Pro vyšší řidiče zakrývá celkem značnou část okna doslova obří plastová krabice, pod kterou jsou čidla některých systémů a také klasický dešťový a světelný senzor.

Tyto systémy mají také svá omezení z důvodu počasí. Při ostrém protislunci nebo za hustého sněžení vám oznámí, že nemůže fungovat a musíte si tedy řízení vzít pod vlastní kontrolu a zase se naučit jezdit bez nich :)

Popisovat značný rozdíl mezi klasickými halogenovými předními světlomety a xenony asi není potřeba. Jejich natáčení je jedním z naších velmi oblíbených prvků a v režimu Sport se zdá, že cvičí snad ještě rychleji. Proti druhé generaci je barva světla ve tmě před vámi více do žluté. Starší Scout svítí více do bíla. Když si před auta stoupnete, není to tak markantní, ale náš subjektivní pocit za volantem prostě takový je. Na účinnosti to nic nemění, jen je to zajímavý prvek, kterého jsme si všimli. Občas nás potrápila výsuvná tryska ostřikovače světel, která nezalézala a tak jsme ji ručně zamačkávali na parkovišti.
octavia 3 ostrikovac

Ještě vám dlužíme fotku výhledu přes "krabici" senzorů některých asistenčních systémů:
vyhled octavia 3

Ještě jedné drobnosti jsme si všimli při našem testu, a sice proudění vody po čelním skle po jeho ostřiku. Voda se drží dole u stěrače a následně proudí přes docela značnou část výhledu řidiče směrem do stran. Někteří uživatelé našeho fóra si stěžují na víření vody na bočních předních oknech při dešti, což omezuje výhled směrem na zpětná zrcátka. Toto prověříme při dlouhodobém testu, jelikož nám zrovna moc nepršelo :)
octavia 3 celni okno

Jízdní vlastnosti a dojmy
Konečně můžeme sdělit, jakou jednotkou byl Scout vybaven. Při zápůjčce jsme schválně vybrali motor 2.0 TDI CR o výkonu 110 kW, jelikož náš starší Scout má jednotku o výkonu 103 kW. Obojí s manuální převodovkou.
O těchto motorech se napsalo mnohé, proto teď jen náš dojem při jízdě s oběma vozy: novější motor jde za výkonem o něco plynuleji a vyšší výkon je opravdu jen lehce znát. Se spotřebou je to trochu něco jiného, ale tomu se budeme věnovat ve speciálním odstavci.

Scout byl také vybaven možností volby jízdních režimů: Eco je peklo, autu se nechce, je přidušené, a když už si předtím zvyknete na jeho vlastnosti a výkon v režimu Normal, přijde vám, že mu něco musí být. Režim Sport jde rychleji do otáček, ale výrazně silnější nám subjektivně nepřišel. Verdikt: za 2500 Kč se dají pořídit zajímavější věci.

První věc, která zaujme při řízení je posilovač řízení, který je daleko silnější díky elektronice. Bohužel na náš vkus až příliš silný a to především ve srovnání s druhou generací. Stačí na dálnici menší otočení se na navigaci a najednou jedete kolem v druhém pruhu. Tím pádem se hodí již zmiňovaný Lane Assist nebo přenastavení posilovače přes diagnostiku v autorizovaném servisu. U druhé generace můžete volant pootočit cca o 1 cm a auto se nijak výrazně nehne, u nového vozu stačí opravdu lehký dotyk a auto už směřuje za směrem volantu. Při sportovnější jízdě toto nastavení lze ocenit.

Jízdní vlastnosti verze Scout jsou parádní. Na 17 palcových kolech se zvýšeným profilem toho není tolik cítit a zadní víceprvková náprava je kapitola sama pro sebe. O její absenci u všech verzí kromě RS a Scout se toho namluvilo hodně, ale všichni tři řidiči jsme se shodli, že s ní je cesta tišší a je to znát hned od prvních kilometrů. Schválně jsme za volant posadili jednoho z nás a nic moc jsme mu neřekli a měl za úkol jet svojí obvyklou víkendovou trasu pod Ještědem. První reakcí bylo nadšení z menších rázů na klasické české rozbité silnici třetí třídy mezi vesnice a následné konstatování, že svoji O3 Combi měl objednat ve verzi RS :) Naše druhá O3 Liftback s motorem 2.0 TDI CR 110 kW nás prostě v přísnějších zatáčkách tolik nepodrží, na dálnici při prudším brzdění je cítit, že zadek auta má tendenci si zaplavat, každý příčný práh je cítit daleko více. A to nesedíme na zadních sedadlech. Více prvek u Scoutu tedy nelze v porovnání s klasikou nepochválit. Škoda, že není standardem jako dříve. Snad se u příští generace vrátí. Scout s víceprvkem si tedy se zatáčkami poradí velice dobře, i když je vezmete více zostra. Vyšší světlá výška a profil pneumatik se projeví jen menším nakláněním, nejde však o nic výrazného.

Pohon 4x4 a mezinápravová spojka Haldex 5.generace se v případě potřeby zapojuje daleko tišeji než u druhé generace. Kolikrát si toho ani nevšimnete a už vás ve sněhu v zatáčce začne vytahovat ven a pouští se do mírného driftu. Dvojka vám dá zapojení zadní nápravy jasně najevo tvrdší odezvou. Nejsme samozřejmě v terénních vozech, ale to hrubší zacházení se nám líbí více. Když jsme oba Scouty vzali do 20-30 cm vysoké sněhové závěje, dalo se s druhou generací užít o něco více zábavy. Světlá výška je dle výrobce o 31 mm vyšší (celkem tedy 171 mm), v praxi a při našem testu jsme to ale neměli šanci zaznamenat. Rozjezdy do strmého kopce po uježděném sněhu nedělaly problém ani jednomu vozu.

Díky zvýšenému nájezdovému úhlu na 16,7 stupňů vpředu a 13,8 stupňů vzadu zvládá Scout i lehce náročnější podmínky. My jsme však tento parametr netestovali, zaměřili jsme se na sníh a blbnutí v něm :)

Spotřeby
Nutno podotknout, že Scout má naštěstí nádrž na 55 litrů oproti oběma naftovým dvoulitrům, které v rodině máme, a které mají nádrž o 10% menší. Pokud jezdíte denně jako my, přijde vám, že jste stále u pumpy. Se Scoutem jsme najeli 1600 km a průměrná spotřeba za celý test dostala na hodnotu 6,2 l / 100 km. Nutno dodat, že jsme s ním blbli ve sněhu a tam se šplhala spotřeba k osmi litrům. V porovnání se Scoutem předchozí generace je hodnota o cca 0,5 litru vyšší. Se starším máme dlouhodobou průměrnou i se započítáním podobného blbnutí ve sněhu 5,7 l / 100 km.

Při testování adaptivního tempomatu jsme zpozorovali na dálnici nárůst spotřeby o 0,6 l oproti klasické jízdě "na nohu" při dodržování přesně 130 km/h v režimu Normal - tedy 6,1 l / 100 km. Klasická jízda vykázala spotřebu 5,5 l / 100 km. Při režimu Sport se spotřeba zvedla ještě více na 6,6 l / 100 km. Naší obvyklou dálniční rychlostí je 140 km/h tachometrových a z Prahy do Břeclavi a zpět jsme se dostali na 6,5 l / 100 km při používání adaptivního tempomatu. Že by tedy každých 10 km/h navíc dělalo 0,5 l? Nám to tak vyšlo :)

Suma sumárum, trojkový Scout je skokem kupředu především v oblasti komfortu a techniky. Design je velmi subjektivní a jak jsme popisovali v prvním článku, nám se na vybrané detaily líbí o něco více než ten předchozí. U staršího Scouta nám přední "korejské" světlomety nikdy radost nedělaly, i když u verzí RS a Scout vypadají ještě o 100% lépe než u klasických provedení. Interiér zkusíme posoudit u dalšího testu, tentokráte dlouhodobého, na který je u nás liftback s motorem 2,0 TDI CR 110 kW. Až každodenní používání nám o něm řekne více. Mrzí nás vybrané detaily, o kterých jsme mluvili v prvním díle a některé jsme odhalili i v tomto, ale dokonalé auto jsme zatím neměli, navíc jsme zvědavi, jak si Škodovka poradí s některými věcmi do faceliftu :) Spotřebou šel Scout nahoru, především to ale přičítáme adaptivnímu tempomatu a hraní si s různými nastaveními jízdního profilu. Motor je laděný lépe než jednotka o výkonu 103 kW a jeho chod se nám líbí více. Myslíme, že jednoho dne by mohl nový Scout nahradit našeho dříče, ale až se objeví cenově dostupnější ojetiny.

CELÁ FOTOGALERIE ZDE >>>>>

DISKUZE ZDE >>>>>

Za zapůjčení vozu na test děkujeme společnosti Škoda Auto a.s.